Přání k novému roku

Stála jsem na plese pořádaném tanečním kurzem a dívala se, jak moje dcera tančí se svým tátou.

Dcera v dlouhých společenských šatech, muž v obleku.

Usmívali se na sebe a jejich tanec byl vlastně rituálem, při kterém se z táty a jeho malé holčičky stala mladá dáma se svým otcem.

Rozhlédla jsem se po tanečním parketu a viděla desítky tatínků, v jejichž očích byla pýcha a hrdost, že zrovna ta jejich holčička – tedy vlastně mladá dáma – je v celém sále rozhodně tou nejkrásnější a nejúžasnější bytostí.

V duchu jsem se přenesla do mediační kanceláře a hlavou mi probleskly vzpomínky na desítky rodinných mediací. Na situace, kdy nenávist mezi mámou a tátou byla přímo hmatatelná.

A protože před lety máma nenáviděla tátu a táta nenáviděl mámu, zůstává teď jejich společná holčička stát. Dneska z ní mladá dáma nebude, protože ten, kdo by tuhle proměnu dokázal zařídit, tady pro ni nebyl a není.

Do nového roku přeju všem holčičkám i klukům rodiče, kteří najdou sílu v těžkých chvílích myslet na potřeby svých dětí. I když to bude sakra bolet. A všem rodičům, kteří řeší obtížné situace, přeju, aby si jednou mohli hrdě říct, že to zvládli.