Mediátor a soud: Co všechno spadá pod povinnost mlčenlivosti

17. 4. 2017 | Mediace, Ze života mediátora

V poslední době se množí dotazy na „spolupráci“ zapsaného mediátora se soudem. Podává tedy mediátor soudu zprávu o průběhu nařízeného setkání s mediátorem, mediace nebo o jejich výsledku?

Dobrovolná mediace

Klienti mohou chtít dobrovolně mediaci v případě, že už mají ve své věci na soud podanou žalobu a soudní řízení probíhá. Dobrovolně mohou chtít klienti mediaci i tehdy, pokud soud (zatím) neprobíhá. V takovém případě je možné, že dohodu, které na mediaci dosáhnou, si poté nechají soudem schválit. Ani v jednom případě nemá mediátor na tento soud žádné spojení.

Nařízené setkání s mediátorem

V případě, že je stranám setkání s mediátorem nařízeno soudem, dostává většinou vybraný mediátor ze soudu usnesení o tom, že byl soudem ustanoven. Poté, co se strany na nařízené setkání dostaví, vystaví jim mediátor potvrzení o splnění povinnosti setkat se s mediátorem. Toto potvrzení pak strany předají soudu.

TIP: Zjistěte, jak se na mediaci ke klientům chovat, na kurzu Výcvik mediace.

Povinnost mlčenlivosti

Někdy se stává, že se soud mediátora dotáže na průběh a výsledek mediace. Mediátor je ovšem ze zákona vázán mlčenlivostí. Ta se vztahuje na vše, co se mediátor dozvěděl v souvislosti s přípravou a průběhem mediace.

Povinnost mlčenlivosti se nevztahuje na informaci o tom, zda se strany dostavily na nařízené setkání s mediátorem a zda tedy splnily soudem uloženou povinnost.

Mediátor může též soud informovat o tom, zda:

• Byla nebo nebyla uzavřena smlouva o provedení mediace
• Strany došly k dohodě

TIP: Mediátor nikdy nepodává zprávu o tom, jak mediace probíhala.

Pokud by tak učinil, porušil by tím zákonem stanovenou povinnost mlčenlivosti. A i kdyby ho všechny strany sporu této mlčenlivosti zbavily, není to vůči nim fér. Pokud by mediátor začal popisovat průběh mediace, nutně se dostává do roviny subjektivních pocitů. A on by opravdu neměl být tím, kdo stranám u soudu ulehčí nebo přitíží.

Mediace je způsob, jakým lidé řeší svoje konflikty. Kvůli tomu se stává, že se na mediaci křičí, pláče nebo tříská dveřmi. To je přirozený průchod emocí, které musejí ven, aby se lidé mohli soustředit na věcnou stránku svého problému a vyřešit ho.

Ničemu nepomůže, když by mediátor tyto emoční výjevy soudu popsal. Stejně tak není možné (ani na vyžádání strany) soudu napsat, že jedna ze stran dala několik návrhů, zatímco druhá žádný z nich nepřijala.

TIP: Zúčastněte se prakticky zaměřeného kurzu Trénink mediačních technik a vyzkoušejte si práci mediátora na konkrétních situacích.

Příklad z praxe mediátorky

Zkuste si představit následující situaci:

Pan Alois přijde na mediaci s tím, že mu má druhá strana zaplatit 300 000 Kč. Pan Bedřich naopak přichází s představou, že on rozhodně nic platit nemá.

Pan Alois říká, že chce 300 000 Kč, ale že si dokáže představit situaci, kdy se dohodnou na částce „o něco nižší“, protože chce „udělat vstřícný krok“.

Pan Bedřich následně dává návrh, že nezaplatí nic. Pan Alois zuří. Pan Bedřich poté podává druhý návrh spočívající v uhrazení 500 Kč. Pan Alois díky tomu zuří ještě víc.

Pan Bedřich si povzdychne a na důkaz své snahy o dohodu dává třetí finální návrh: „Dám ti tisíc korun a ani o korunu víc!“ Načež pan Alois vztekle odchází.

Stejná situace jinak

Objektivně popsaná skutečnost by vypadala následovně:

Zatímco pan Bedřich dal na mediaci tři návrhy, pan Alois pouze jeden (300 000 Kč). Přitom se o návrzích pana Bedřicha vůbec nechtěl bavit. Tím pádem vlastně znemožnil efektivní průběh mediace.

Proto se raději budeme držet zákona o mediaci a na otázky soudu a OSPODu odpovídejme:

„Strany se dne … dostavily na nařízené setkání s mediátorem. Smlouva o provedení mediace byla/nebyla podepsána. Strany došly/nedošly k dohodě.“

Chcete se stát mediátory?

Chcete se stát mediátorem a pomáhat lidem zvládnout jejich konflikty?