Mediace není prohra. Problém je, že na ni lidé často přicházejí příliš pozdě

16. 9. 2026 | Kurzy mediace, Mediace

„Mrzí mě, že jsme se dostali AŽ sem.“ Tedy na mediaci. Řekl mi teď klient. V té větě je slyšet zklamání. Někdy stud. Představa, že jsme něco měli zvládnout sami, a nezvládli. Že přizvat k rozhovoru třetího člověka znamená přiznat vlastní neschopnost.

Mediace jako poslední možnost

Mediace tak pořád bývá chápaná jako poslední možnost. Místo, kam se jde, až když všechno ostatní selhalo. A trochu taky jako ostuda poukazující na to, že my jsme selhali.

Jenže proč by mělo být ostudné využít pomoc člověka, který umí pracovat s tím, v čem jsme se sami zasekli?

Když už neposloucháme, co druhý skutečně říká

V konfliktu jsou emoce. Záleží nám na výsledku, máme obavy, cítíme křivdu, jsme naštvaní. A to všechno ovlivňuje, co dokážeme slyšet a jak si to vysvětlíme.

Druhý něco řekne a my to posloucháme přes zkušenost s ním. Přes poslední hádku. Přes nesplněný slib. Přes strach, že je v tom „určitě nějaký háček“, na který my doplatíme.

„Navrhuju, abychom si naše dohody začali psát.“

Pro jednoho to může být první návrh, jak předejít dalším nedorozuměním. Druhý slyší: „Nevěřím ti. Odteď tě budu kontrolovat.“

A odpoví na to, co slyšel.

„Já se ti rozhodně nebudu ze všeho zpovídat.“

První si pomyslí: „Takže tady není ani náznak ochoty k dohodě.“

Během dvou vět jsme se dostali od návrhu k obraně a od obrany k dalšímu přesvědčení o tom, jaký ten druhý je.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jen se na to mrkni aneb Já jsem tady jenom mediátorka

Za postoji zůstává spousta nevysloveného

Navenek lidé jasně říkají, co chtějí a co nechtějí. „Tohle musí být písemně.“ „Na to nikdy nepřistoupím.“ Pod těmi postoji ale zůstává spousta nevysloveného. Proč je to pro ně důležité? Čeho se obávají? Co už zažili a nechtějí zažít znovu?

Druhá strana slyší požadavek, útok nebo ultimátum. A začne se bránit. Vysvětlovat, útočit zpátky, případně se stáhne a přestane mluvit.

Čím déle se to opakuje, tím pevnější představu máme o tom, co nám druhý dělá a proč. Postupně tak mohou vzniknout dvě úplně odlišné reality. Každý v té své vidí dobré důvody pro vlastní chování a další důkazy, že problém je na druhé straně.

Kdyby lidé přišli na mediaci už ve chvíli, kdy se jejich rozhovory začínají takhle míjet, mohli bychom některá nedorozumění zachytit dřív, než se z nich stanou jistoty.

Na mediátora bývá „ještě brzy“

Jenže právě tehdy si často říkají, že na mediátora je přece ještě brzy.

A pak přijdou. A klientka mi řekne:

„Jak byste nám mohla být užitečná vy, když my jsme to zkoušeli a prostě se nedomluvíme? Vždyť to vidíte sama!“

Ve škole se učíme spoustu věcí. U některých si nelze nevzpomenout na Cimrmanovu pomněnku a zapomněnku. Systematický nácvik toho, jak spolu mluvit, když jsme naštvaní, bojíme se nebo se cítíme zahnaní do kouta, ale ve školních osnovách chybí.

Pak se ocitneme ve sporu a používáme to, co známe. Vysvětlujeme svůj názor ještě jednou. Podrobněji. Důrazněji. Doufáme, že tentokrát už druhý konečně pochopí.

Jenže on mezitím dělá totéž.

První návrh řešení tak snadno slyšíme jako konečné stanovisko, o kterém se nediskutuje. Zabarikádujeme se a začneme střílet zpátky. Přitom jsme ještě ani nezjistili, z čeho ten návrh vychází.

A právě tady má mediátor co nabídnout.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Proč mediátor není konkurencí pro advokáta

Co může mediátor do konfliktu přinést

Mediační techniky a otázky, které umožňují jít pod povrch řečeného. Zastavit se u toho, co by v běžné hádce zapadlo, a pomoci lidem slyšet se jinak.

„Co by vám přineslo, kdybyste měli dohody písemně?“

„Potřebuju se k nim mít kam vrátit. Minule jsme si každý pamatovali něco jiného a já pak před klientem vypadal, že nedržím slovo.“

Druhý se může poprvé dozvědět, že za návrhem stojí konkrétní nepříjemná zkušenost a obava o důvěryhodnost před klientem.

A stejně potřebujeme porozumět i jeho odmítnutí. Co si pod písemnými dohodami představuje? Čeho se obává? Co by pro něj taková změna znamenala?

Mediátor otázkami umožňuje, aby se lidé dozvěděli o situaci druhého něco, o čem dosud neměli tušení. A díky tomu mohli lépe pochopit jeho jednání i hledat řešení, které zohlední to, na čem jim oběma záleží.

Takže ano, mám nástroje, které vám mohou pomoci slyšet se a dohodnout, i když se vám to samotným dosud nepodařilo.

To, že je potřebujete, nevypovídá nic o vaší méněcennosti. Vypovídá to o situaci, ve které jste se ocitli, a o ochotě něco s ní udělat.

Možná by tedy ta úvodní věta měla znít trochu jinak: „Mrzí mě, že jsme se sem dostali AŽ teď.“

Zjistěte o mediaci více

Vyberte si z našich kurzů se srozumitelným výkladem a osvojte si techniky ihned uplatnitelné v praxi.