Být mediátorem: Když vaše práce je sedět mezi dvěma rozběsněnými lidmi a nevybouchnout

22. 1. 2026 | Mediace

Mediace není práce pro každého. Protože být mediátorem neznamená jen znát techniky nebo mít certifikát. Znamená to mít určitý druh osobnosti, který dokáže sedět v ohništi emocí a zůstat v klidu.

Mediátor jako člověk, který si dobrovolně sedne doprostřed konfliktu

Většina lidí se konfliktům vyhýbá. Je to přirozené – napětí, emoce, nepříjemná atmosféra. Kdo by to chtěl?

Mediátor to chce. Ne že by byl masochista, ale dokáže v konfliktu vidět něco, co ostatní nevidí: příležitost ke změně.

Když vedle sebe sedí dva lidi, kteří se na sebe ani nepodívají, mediátor vidí potenciál. Možná se spolu budou bavit za hodinu. Možná najdou řešení, které by je nenapadlo. Možná si uvědomí, že to není tak černobílé, jak si mysleli.

Ale aby tam ten potenciál byl, musí mediátor vydržet být v místnosti plné napětí. A to vyžaduje specifickou osobnost.

Neutralita, která vyžaduje sílu

„Vy jste určitě na její straně!“ ozývá se někdy na mediaci.

Obě strany občas cítí, jako by byl mediátor proti nim. Což paradoxně může být dobrá známka. Znamená to, že je skutečně neutrální.

Ale neutralita není pasivita. Je to aktivní volba nezaujmout stranu, i když vaše sympatie táhnou jedním směrem.

Když vnitřně nesouhlasíte

Může se stát, že mediátor opravdu silně vnitřně nesouhlasí s jednáním jedné ze stran. Právě v takové chvíli se ukazuje nestrannost. Prací mediátora není radit, ale facilitovat dialog, ve kterém si každá ze stran uvědomí, co potřebuje.

Neutralita vyžaduje obrovskou sebekontrolu. Znamená to pustit svoje ego, svoje přesvědčení, svoje sympatie. A držet se role průvodce, ne soudce.

Schopnost slyšet, co nebylo řečeno

„Chci, aby mi zaplatil 100 tisíc.“ Pod tím se může skrývat: „Potřebuju vědět, že si uvědomuje, jak moc mi ublížil.“

„Nechci s ním mluvit.“ Pod tím se může skrývat: „Bojím se, že mě zase zraní.“

„Jde mi o princip.“ Pod tím se může skrývat: „Cítím se ponížený a potřebuju získat zpátky důstojnost.“

Když umíte slyšet tyto hlubší vrstvy, můžete pracovat s tím, co lidi skutečně potřebují, ne jen s tím, co říkají, že chtějí.

Odvaha pustit se do nepohodlí

Nejhorší věc, kterou může mediátor udělat, je vyhýbat se nepohodlným tématům. Ale přesně to se stává začínajícím mediátorům neustále.

„Vidím, že když se bavíme o vašem vztahu k dětem, oba se odmlčíte. Můžeme o tom mluvit?“

Tohle je moment, kdy se všichni cítí nekomfortně. Napětí v místnosti zhoustne. A začínající mediátor často ustoupí: „Dobře, tak to necháme.“

Zkušený mediátor ví, že právě tahle nepohodlná témata jsou klíčová. A má odvahu do nich jít, i když to znamená napětí.

Kreativita v hledání řešení

Dobrý mediátor není nutně právník, který zná všechny paragrafy. Je to kreativní myslitel, který dokáže vidět možnosti tam, kde ostatní vidí jen slepé uličky.

Schopnost vydržet nejistotu

„A co když se nedohodnou?“ ptají se mě často začínající mediátoři.

„Pak se nedohodnou,“ odpovídám. „A je to v pořádku.“

Nejistota je součást mediace. Nevíte, jak to dopadne. Nemůžete to ovlivnit. Můžete jen vytvořit prostor a doufat, že strany ho využijí.

Tohle je pro spoustu lidí psychicky náročné. Potřebují jistotu, kontrolu, předvídatelný výsledek. Mediace to nenabízí.

Ale když dokážete s nejistotou pracovat, objevíte, že právě ona vytváří prostor pro překvapení. Pro řešení, která nikdo nečekal. Pro průlomy, které se dějí v momentech, kdy jste se už chtěli vzdát.

Multidisciplinární Frankenstein

Mediátor musí rozumět právu (ale není právník), psychologii (ale není psycholog), komunikaci (ale není kouč), obchodu (ale není konzultant).

Je to taková podivná kombinace všeho dohromady. A právě tato rozmanitost je síla.

Když řeším rozvod, potřebuji vědět něco o rodinném právu. Ale také o vývojové psychologii dětí. A o finančním plánování. A o dynamice rodiny.

Žádnou z těchto oblastí nepotřebuji ovládat na úrovni specialisty. Ale potřebuji vědět dost na to, abych rozpoznala, kdy je třeba specialistu přizvat.

Emocionální odolnost (a kdy ji nemáte)

„Jak to ovlivňuje váš život?“ ptají se mě lidé.

Pravda? Někdy ano. Jdu domů vyčerpaná. Některé případy mě pronásledují. Ani ne tak obsahově, jako emočně.

Emocionální odolnost neznamená, že vás to nezasáhne. Znamená, že dokážete s tou zátěží pracovat. Že máte strategie, jak se vypořádat s těžkými emocemi, které v mediaci vznikají.

Moje strategie:

• Supervize s kolegy mediátory
• Pravidelné pauzy mezi mediačními případy
• Sport a příroda
• Pevné hranice mezi prací a soukromým životem

Bez toho bych dávno vyhořela.

Není to pro každého (a je to v pořádku)

Někteří lidé mají přirozené předpoklady pro mediaci, jako je:

• vysoká emocionální inteligence,
• schopnost zůstat klidný v chaosu,
• zvídavost o lidech a jejich motivacích,
• tolerance nejistoty
• a ochota pracovat bez viditelných výsledků,

Jiní to mohou natrénovat. A někteří to prostě nikdy nebudou mít v sobě. A to je naprosto v pořádku.

Ne každý musí být mediátor. Stejně jako ne každý musí být chirurg nebo pilot. Jsou to profese, které vyžadují specifické osobnostní předpoklady.

Být mediátorem je být alchymistou změny

Mediátor nepřidává nic nového do konfliktu. Nepřináší řešení zvenčí. Pouze vytváří podmínky, ve kterých mohou strany najít řešení samy.

Je to jako alchymie. Máte základní prvky (dva lidi, jejich konflikt, jejich potřeby), a vy vytváříte prostředí, ve kterém se tyto prvky můžou přeměnit v něco nového.

Někdy se přemění. Někdy ne. Ale to není selhání. Je to prostě realita práce s lidmi.

Odvaha být průvodcem, ne zachráncem

Nejtěžší lekce, kterou jsem se jako mediátorka naučila: nejsem zachránce. Nemůžu lidi zachránit před jejich rozhodnutími. Nemůžu je nutit k dohodě, která je „nejlepší pro ně“.

Můžu jen držet prostor. Klást otázky. Reflektovat. A důvěřovat, že lidé jsou schopní najít vlastní cestu.

A to vyžaduje víc odvahy než jakékoli aktivní zasahování.

Zjistěte více

Chcete vědět víc o tom, co dělá z člověka dobrého mediátora a jaké dovednosti potřebujete rozvíjet? V knize Praktická mediace najdete nejen techniky, ale i reflexe o osobnosti mediátora a výzvách této profese. Protože mediace není jen práce. Je to způsob bytí s lidmi v jejich nejtěžších chvílích.