Je mediace „zdržením“? Jak to, že přesto funguje?

7. 8. 2025 | Nezařazené

Na první pohled jasný právní spor. Jenže co když nejde jen o paragrafy, ale o zničené keře, nepochopení a čtyřicet let péče? Mediace vypadá, že „zdržuje“, ale někdy je právě to její největší síla.

„Nechápu, proč se mám ptát na takové blbosti,“ povzdechla si na kurzu mediace účastnice – advokátka. „Vždyť je to naprosto jasný případ. Oni mají věcné břemeno, ona nemá právo dát tam závoru. Hotovo. Proč se bavíme o keřích?“

Tohle slýchám často. Mediace se zdá jako zbytečná komplikace jasných věcí. Proč se ptát na pocity a pohledy klientů, když právo je jednoznačné? Proč ztrácet čas vysvětlováním, když stačí ukázat na paragraf?

Odpověď je jednoduchá: protože lidi nejsou paragrafy. A někdy i ten nejjasnější právní případ potřebuje víc než právní řešení.

Příběh cesty, závory a zničených keřů

Hana bydlela ve svém domě už 40 let. Po cestě vedoucí přes její pozemek měli právo jezdit sousedé na základě věcného břemene. Roky to fungovalo bez problémů.

Pak se ale chalupa prodala a noví majitelé Petra a Marek začali s rozsáhlou rekonstrukcí. A jednoho dne našli na cestě závoru.

Z právního pohledu jasná věc: věcné břemeno jim dává právo cestu používat, závora tam být nesmí, konec diskuze.

Jenže Hana na předžalobní výzvu nereagovala. Závora zůstala. Rekonstrukce se zastavila.

Co teď?

• Podat žalobu a čekat roky na rozsudek?
• Rozřezat závoru a riskovat, že Hana postaví novou?
• Nebo zkusit něco jiného?

Když právo nestačí

Právně byla věc velmi jednoduchá – Hana jedná protiprávně. V čem by tedy měla mediace pomoci?

Všichni ale s mediací souhlasili. A když začala otázkami na to, jak dlouho Hana bydlí v domě a jakou rekonstrukci Petra s Markem plánují, bylo utrpení přítomných právníků skoro hmatatelné. Šlo přece o závoru. A o věcné břemeno, o právo užívání cesty, na které teď ta závora byla.

A pak se ukázalo to, co dřív vidět nebylo.

Co se skutečně stalo

Hana 40 let pečovala o okrasné keře podél cesty. Byly její pýchou, symbolem péče o místo, kde všichni žijí.

Když přijela první nákladní auta s materiálem, keře během několika dní zničila. Hana se snažila situaci se zatnutými zuby přejít. Ale jednoho dne jí došla trpělivost.

„Byla jsem naštvaná a zoufalá,“ řekla během mediace. „Čtyřicet let jsem se o keře starala. A teď jsou pryč, a jim je to jedno.“

Marek byl překvapený: „Já nevěděl, že to jsou okrasné keře. Pro mě jako pro Pražáka to bylo… no, roští.“

Moment pochopení

Tohle byl moment, který vše změnil. Petra s Markem byli sice na Hanu stále naštvaní, ale začali chápat proč se tam závora objevila. A když začali vysvětlovat, proč koupili chalupu a co pro ně znamená zpoždění rekonstrukce, Hana zase pochopila jejich frustraci.

Vyjasnilo se i to, proč se nedokázali dohodnout sami. Hana viděla Marka jako bezohledného člověka, kterému je okolí jedno. Marek viděl Hanu jako škodolibou starou dámu, která mu bez důvodu komplikuje život.

Oba měli pravdu. A oba se mýlili.

Řešení, které by právník nevymyslel

Po 3 hodinách byla sepsaná dohoda:

• Hana ještě týž den odstraní závoru (s Markovou pomocí).
• Petra a Marek dokončí rekonstrukci, ale dají si pozor na okolní zeleň.
• Po dokončení koupí nové keře a pomohou je zasadit.

Žaloba byla stažena a sousedské vztahy zachráněny!

Proč mediace „zdržuje“

Advokát by to vyřešil rázně: „Sundejte závoru, máte na užívání cesty právo.“ A měl by pravdu. Ale co by se stalo potom?

Možná by Marek závoru rozřezal a Hana by postavila novou. Možná by čekali 2 roky na soud. Možná by se sousedé nenáviděli do konce života.

Místo toho mediace je na 3 hodiny „zdržela“, a vyřešila tak nejen právní problém, ale i vztahový kontext, v němž celý problém vznikl.

Kdy mediace skutečně zdržuje

Nejsem naivní. Mediace není vždy nejrychlejší cesta. Zdržuje skutečně, když:

• Lidé nejsou připravení naslouchat: Pokud chcete jen vyhrát, ne se dohodnout, mediace je zbytečná.
• Jasný mocenský nepoměr: Když jedna strana může druhé diktovat podmínky, mediace nemá smysl.
• Systémový problém: Pokud je problém v nastavení pravidel nebo procesů, jednotlivci ho nevyřeší.

Mediace často šetří roky sporů

V případě Hany, Petry a Marka ušetřila mediace nejen čas (3 hodiny vs. roky soudu), ale i:

• Peníze za právní zastoupení
• Nervy ze zdlouhavého sporu
• Sousedské vztahy
• Kvalitu života všech zúčastněných

A vytvořila řešení, které by žádný soudce nevymyslel: nové keře.

Efektivita není jen rychlost

Efektivní neznamená jen rychlý. Znamená to dosáhnout cíle s vynaložením přiměřených prostředků:

• Právní řešení by bylo rychlejší, ale nedosáhlo by cíle: aby spolu lidé dokázali vedle sebe žít.
• Mediační řešení trvalo déle, ale vyřešilo problém udržitelně, včetně jeho příčin.

Pro koho mediace není

Mediace opravdu není pro každého. Rozhodně není pro vás, když:

• Potřebujete precedens nebo principiální rozhodnutí.
• Je druhá strana nedostupná nebo nepřístupná jednání.
• Jde o věci, se kterými se nedá vyjednávat (třeba bezpečnost dětí).
• Chcete druhé straně „ukázat“ nebo ji potrestat.

V těchto případech je soud, nebo jiné řešení, lepší volbou.

Závěrem: Otázky místo rozsudků

Mediace skutečně neklade „zbytečné“ otázky. Dobrý mediátor vždycky ví, proč se ptá. Proč dává zrovna tuhle konkrétní otázku. Ptá se na pocity, motivace, potřeby. Na věci, jež v právním řízení nejsou podstatné.

Ale právě tyto „nepodstatné“ věci často stojí za celým konfliktem. A když je pochopíte, najdete řešení, která jsou lepší než jakýkoli rozsudek.

Protože lidé nejsou právní případy. Jsou to lidé s příběhy, emocemi a potřebami. A někdy stačí tyto příběhy slyšet, aby se i ten nejzapeklitější spor vyřešil za tři hodiny místo tří let. (Jen krátké upřesnění na závěr: I když tento případ dopadl „sluníčkově“, smyslem mediace není udělat ze sousedů nejlepší přátele. Cílem je pomoci jim vyřešit konkrétní věc, kvůli které na mediaci přišli.)