Když mediace skončí dohodou: 5 konkrétních případů z mé kanceláře

13. 11. 2025 | Mediace, Ze života mediátora

Za posledních pět dní mám za sebou pět mediací. Čtyři z nich skončily dohodou. Jak může taková dohoda vypadat?

Situace číslo 1

Klient ví, že se věci staly tak, jak se staly. Některé udělal, jiné ne. Nevymlouvá se, jen chce najít rozumnou dohodu o výši náhrady.

„Oceňuji, že jste se k tomu postavili čelem,“ zazní z druhé strany stolu. „Jsem ochoten přistoupit na tuto částku.“

Dohoda je uzavřena. Obchodní spor skončil. Strany nezažívají pocit vítězství ani euforii. Jen tichou, upřímnou úlevu.

Situace číslo 2

„Dům zůstal tobě. Nechci tě z něj vyhánět ani trvat na prodeji. Ale ty máš kde bydlet, já ne. Potřebuju určitou částku.“

Druhá strana oponuje: „To bych se zadlužil do konce života.“ Na to klient odpovídá: „Neboj, ani já na tom nebudu lépe. I s těmi penězi si budu muset půjčit, abych si mohla koupit byt. Jsme na tom vlastně stejně.“

Nakonec se dohodli. Oba ustoupili víc, než původně chtěli. Nastalo štěstí? Ani náhodou. Radost? Těžko říct. Spíš tichá úleva – a realistické vědomí, že zvolili tu nejméně bolestnou možnost ze všech, ať už po stránce času, peněz nebo emocí.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: „Mediace je pro slabé“: 4 mýty a 3 předsudky, které jí ničí pověst

Situace číslo 3

Jeden z klientů zmiňuje: „Po patnácti letech jsme vlastně prohráli oba. Tady už nejde o vítězství jednoho z nás.“

Druhá strana reaguje: „Máš pravdu. Utopil jsem v tom spoustu peněz.“

První klient odpovídá: „Já taky. Nabízím částku X.“

Druhý klient přikyvuje: „Souhlasím.“

Dohoda. Radost? Žádná. Štěstí? Neexistuje. Jen úleva… a tichý smutek z toho, co všechno bylo ztraceno.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Je mediace „zdržením“? Jak to, že přesto funguje?

Situace číslo 4

Průběh byl téměř stejný jako v situaci číslo 2 – jednání, kompromisy, dohoda. Tentokrát ale měla dohoda jiný nádech. Obě strany ji vnímaly jako šanci na klid, jako možnost ukončit jednu kapitolu života a začít znovu, každý po svém.

Radost? Ne. Štěstí? Taky ne. Spíš tichý pocit úlevy a vědomí, že právě tohle rozhodnutí je cestou k míru, i když ne k euforii.

Situace číslo 5

V této mediaci nešlo o obchodní spor ani o vypořádání majetku mezi partnery. Tentokrát se dohoda nepodařila. A přesto… od klientky přišla slova, která zůstala rezonovat:

„Byla jsem už na několika mediacích s různými mediátory, ale vám chci říct jedno — máte být na co pyšná. I když jsme se dnes nedomluvili, byla jste naprosto nestranná. Otevřela jste témata, o kterých jsme nikdy nemluvili. Pokládala jste otázky, které nám nikdo nikdy nedal, a přiměla jste nás nad nimi opravdu přemýšlet. Děkuju.“

Na konci nezůstala radost ani pocit úspěchu. Jen ticho. Smutek. Beznaděj. Bezmoc. Zoufalství.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Proč se v mediaci musíte ptát na těžké věci a jak na to

Úspěchem mediace nemusí být dohoda

Tyto emoce jsou v mediační kanceláři téměř stejně přítomné jako stůl nebo židle. Patří k jejímu vybavení.

Ale co vlastně určuje úspěch mediace? Je to skutečně jen podpis dohody? Nebo spíš to, co mediace v lidech zažehne? Jaké myšlenky otevře, k jakým uvědoměním dovede a nad čím je donutí přemýšlet?

U podpisu mediačních dohod se většinou neotvírá šampaňské. A přesto má mediace hluboký význam. Pomáhá lidem důstojně uzavřít jednu kapitolu, aby mohli začít psát novou. Tu, která sice nebude bez kamenů, ale bude zralejší, klidnější a o zkušenost bohatší.