Kurzy mediace od profesionální mediátorky

Proč musí mediátor znát vaši minulost

7. 2. 2017 | Mediace

Poslední dobou se mi často stává – zejména u obchodních a pracovních mediací – že klienti přijdou s jasným zadáním: „Chceme vyřešit spor, který mezi námi je“ a s jasnou představou toho, jak tohoto cíle dosáhnout: „Prostě tady budeme řešit, co teď s tím“. Funguje mediace opravdu na tomto principu?

V čem se liší úkol mediátora od představ klientů

V pracovních mediacích takhle někdy vypadá představa šéfa, který vidí, že má mezi členy týmu problém. Zaměstnancům „nařídí“ mediaci a mediátorovi „nařídí“ dosažení okamžitého řešení.

V jeho pojetí by měl mediátor zaměstnancům jaksi promluvit do duše tak, aby zaměstnanci prohlédli, chytili se za hlavu a s výkřikem „to jsem byl ale hlupák!“ kompletně a z minuty na minutu změnili své chování ze soupeřivého na spolupracující. A to celé nejlépe do hodiny.

Ponechme stranou to, že pokud si zaměstnanci mediaci a konkrétního mediátora sami nevybrali, bude možná nějaký čas trvat i to, než mu uvěří a budou s ním chtít své věci řešit.

Mediace pracuje s realitou, ve které v současnosti mezi klienty existuje konflikt. Úkolem mediátora je obrátit pohled klientů dál na to, jakým způsobem by si ho přáli vyřešit teď tak, aby se v budoucnu neopakoval.

Strany ovšem přišly na mediaci proto, že se jim (většinou roky) nedaří všechno vyjasnit a dojít k řešení, s kterým by všichni souhlasili. Typické je to u rodinných mediací, kde je právě nedostatek souhlasného řešení různých věcí důvodem k rozvodu, jehož podmínky se potom u mediátora řeší. Často strany k mediátorovi dokonce posílá soud.

Odhalte začátek komunikačního problému

Začít mluvit o tom, jak je to teď, je samozřejmě jedna možnost. Bohužel v naprosté většině případů neefektivní.

Často si každý z klientů myslí, že příčinou nesouladu mezi nimi je to, že ten druhý něco dělá nebo nedělá. Jindy je to skutečnost, že mu ten druhý odmítá přiznat nějaký nárok. Do toho mediátor jen těžko vstoupí s tím, že to teď nebudete řešit.

V minulosti se na vzájemné komunikaci nebo spolupráci klientů objevil uzel, který jejich další společné efektivní fungování zablokoval.

Neexistuje objektivní realita, existuje pouze subjektivní vnímání obou stran. Teprve odhalením toho uzlu na komunikaci a pojmenování situace, kterou oba vidí jako začátek jejich problému, se klienti mohou s pomocí mediátora posunout dál.

TIP: Zjistěte, jak vytěžit z mediace maximum na výcviku mediace.

Příklad z praxe: Nárok na náhradu škody

Představme si situaci, kdy se jedná o nárok na náhradu škody. Jedna ze stran tvrdí, že nárok má, druhá strana samozřejmě tvrdí opak.

Pokud se mediátor nezeptá, kdy a jak se to stalo, a nezeptá se obou stran, jak celou tu situaci vnímaly, nemá šanci tento spor vyřešit. Stojí uprostřed ANO a NE. Vyřešili byste to, aniž byste se zeptali, jak se to stalo?

Je rozdíl mezi „jitřením starých ran“ nebo „zbytečným šťouráním se v minulosti“. Odlišnost je i mezi tím, že mediátor nechá strany mluvit o minulosti proto, aby zjistil, kde vidí každá z nich vznik problému, který teď na mediaci chtějí řešit.

Teprve potom může společně s nimi přijít na to, proč se problém objevil a začít hledat nejlepší možné řešení.

Pokud mají klienti za sebou zklamání, trpkost nebo jakoukoliv špatnou zkušenost ze vzájemného vztahu nebo komunikace, je důležité, aby to na mediaci zaznělo. Strany se potřebují slyšet navzájem a mít možnost podívat se na celou situaci pohledem toho druhého.

Tam role minulosti končí a je třeba obrátit jednání směrem k hledání takových řešení, která zajistí, aby se podobné situace už nestávaly.