3 rozdíly mezi soudním jednáním a mediací

30. 6. 2019 | Mediace, Ze života mediátora

Víte, že průběh jednání u soudu a při mediaci se liší? V tomto článku se dozvíte 3 hlavní rozdíly mezi soudem a mediací.

1. Soud rozhodne, mediátor nikoliv

Od soudu lidé vždy odejdou s nějakým výsledkem. Soudce vynese rozsudek a pokud se proti němu žádná ze stran neodvolá, bude vykonatelný a věc „je vyřešena“.

Mediátor výsledek ve smyslu „vyřešení“ negarantuje. K tomu, aby se nějaký spor beze zbytku vyřešil, je zapotřebí, aby se sešlo víc faktorů:

• ochota všech stran věc řešit (a vyřešit),
• faktické možnosti stran konfliktu,
• možnost plně o té věci rozhodnout bez nutnosti schválení někým dalším
• a řada dalších.

Velkou roli hraje i hledisko času, který uplynul od vzniku sporné události. Pro někoho je těžké řešit spor co nejdřív, protože emoce jsou velmi silné. Pro jiného je obtížnější řešit věci s delším časovým odstupem, protože mezitím zesílily jeho pocity křivdy, zrady nebo nespravedlnosti.

Foto Gerd Altmann z Pixabay

Mediátor se má podle mého názoru postarat o to, aby na mediačním jednání mohly padnout (a ideálně padly) všechny informace, které jsou pro strany důležité k tomu, aby se mohly kompetentně rozhodnout, co dál se svým sporem budou dělat.

Takže zatímco soud rozhoduje, mediátor stranám umožňuje přemýšlet, slyšet a být slyšen.

 Foto Peggy und Marco Lachmann-Anke z Pixabay 

2. Mediátor může hledat různá řešení

Soud je při rozhodování vázaný tím, co strany navrhnou v žalobě – mediátor může s lidmi hledat i řešení, které je dříve vůbec nenapadlo.

Soud vždy rozhoduje pouze o věci, ve které je podaná žaloba. Nemá možnost rozhodnout v širším kontextu, než žaloba stanoví.

Je zajímavé, že i když soud žalobě vyhoví a rozhodne tak, jak žalující strana chtěla, není to pro „vítěznou“ stranu zárukou klidu a spokojenosti. Advokáti znají až moc dobře situace, kdy od soudu odcházejí nespokojené obě strany.

Jak je to možné?

Soud nemůže jít do hloubky a zjišťovat, co na celé situaci strany nejvíc trápí a jak vnímaly okolnosti vzniku konfliktu. Facilitativní mediátor tohle naopak dělat musí.

3. Průběh jednání se liší

Jednání u soudu je formální. Proces vede soudce, který také nařizuje jednání na termín a čas, o kterém rozhodne sám. V soudní síni platí striktní zasedací pořádek, všechno má svá pravidla. Pokud strany tato pravidla porušují, může jim soudce udělit pořádkovou pokutu.

Schůzka u mediátora by měla být neformální, a to od samého začátku, kdy by měl se stranami dojednat termín mediační schůzky tak, aby vyhovoval všem. Neformálnost se v mediaci odráží zejména v tom, že strany mohou mluvit o všem, co považují za důležité. I když to zpočátku vypadalo, že přišly kvůli něčemu úplně jinému.

Soud rozhoduje na základě důkazů, které strany sporu předloží. Případně na základě svědeckých výpovědí a soudce tyto důkazy volně hodnotí podle svého uvážení.

Mediátor naproti tomu nepotřebuje žádné důkazy a svědky a hlavně nehodnotí. Poslouchá klienty a dává jim prostor, aby mohli mluvit o všem, co jim samotným připadá důležité, podstatné a o čem sami mluvit chtějí.

Chcete umět úspěšně řešit rodinné spory?

Přihlaste se do kurzu mediace.