Kurzy mediace od profesionální mediátorky

Jaká je úspěšnost mediace

29. 4. 2019 | Mediace, Ze života mediátora

Když někdo poptává mediaci, často ho zajímá, jaká je její úspěšnost. Stejnou otázku dostávám od studentů píšících bakalářské a diplomové práce. Podporovatelé mediace chtějí slyšet číslo co nejvyšší, její odpůrci se zase točí na tom, že mediace nezaručuje „úspěšný“ výsledek a je tudíž pouze ztrátou času.

Co si představíte pod pojmem úspěšná mediace?

Jenže ani klient poptávající mediaci, ani nikdo z těch, kdo dělají do svých prací výzkumy, mi zatím nikdy nedefinoval, co vnímá pod slovem „úspěšnost“. Přitom právě to, co si každý z nás pod tím slovem představí, je klíčové.

Pojďme se tedy podívat na to:

co by „úspěšností“ mohlo být a
co může mediace reálně nabídnout.

Jak definovat úspěšnost

Když se odrazíme od definice mediace v zákoně o mediaci, jedná se o takový způsob řešení konfliktu, ve kterém má mediátor lidem na konfliktu zúčastněným „pomoci dosáhnout smírného řešení jejich konfliktu uzavřením mediační dohody“.

Logicky se potom nabízí jednoduchá definice úspěšnosti: úspěšnou je taková mediace, ze které strany konfliktu odcházejí ve smíru a s podepsanou mediační dohodou.

Jen se tady nabízí otázka, jestli to je skutečně vždycky možné.

Mediace má obrovský potenciál tam, kde se strany potřebují a vlastně chtějí dohodnout, ale nemají k tomu potřebné dovednosti nebo informace. Naopak je bezmocná tam, kde se strany dohodnout nechtějí, například proto, že:

jim současný stav přeci jen vyhovuje víc,
odmítají nést odpovědnost za svá rozhodnutí, nevěří nebo nechtějí věřit tomu, že by mohli řešení svého sporu najít sami a chtějí mít v ruce rozhodnutí soudu nebo jiné „autority“, která „přece má zkušenost v těchto věcech a ví, co je dobře“,
jde o případ, kdy není o čem se domlouvat (často obchodní spory – nárok objektivně existuje a dlužník ho nepopírá, jen se mu nechce platit a čeká, jestli se mu podaří dosáhnout promlčení – v takovém případě věřiteli opravdu nepomůže nic než soud).

Pokud budeme vycházet ze zákonné definice, že cílem mediace je uzavření mediační dohody, kterou se spor mezi stranami vyřeší, jak může být mediace ve výše popsaných případech úspěšná? Anebo jinak – je mediační dohoda vždy zárukou „úspěšné“ mediace?

Mediační dohoda = úspěšná mediace?

Mediační proces je proces, ve kterém hrají velkou roli emoce stran. Staré rány, křivdy a nepochopení se zde hlásí o slovo, takže jednání jsou často velmi bouřlivá.

Jsou ale i situace, kdy se ukáže, že hlavní příčinou sporu bylo nějaké nedorozumění. A jakmile se tohle vysvětlí, věci se dávají do pohybu hodně rychle. V těchto případech existuje riziko „unáhlené dohody“. Co to je?

Strany mohou cítit jakousi euforii z toho, že to vypadá, že už by mohly dlouhotrvající spor vyřešit nebo se mohou cítit nepříjemně z představy, že by mohly být označeny za „brzdu“. A odkývnou i takové návrhy druhé strany, které jim vlastně úplně nevyhovují a je velmi pravděpodobné, že je nebudou dodržovat.

Je v takovém případě mediace úspěšná (máme přeci dohodu), nebo ne?

Chcete vědět, jaké nástroje má k dispozici mediátor, aby zabránil stranám dělat unáhlená rozhodnutí a podepsat dohodu, která jim nakonec vyhovovat nebude? Přihlaste se na kurz mediace – nově od září v Ostravě.

Může být úspěchem i nedohoda?

Podle mého názoru určitě.

Po zkušenostech s mediacemi si totiž myslím, že úspěšnou není mediace, ze které strany odcházejí s dohodou. Ale mediace, na které mají strany možnost říct a slyšet veškeré informace, které jim poté pomůžou se kompetentně rozhodnout, jak chtějí se svým sporem naložit.

Jestliže s nimi mediátor probere všechny jejich možnosti, umožní jim srovnat si priority a udělat takové rozhodnutí, které jim bude dávat smysl.

A taková mediace, i přesto, že nemusí dojít k dohodě a že se strany budou chtít s plným vědomím následků a souvislostí dál soudit, je podle mého názoru úspěšná.