„Mediace je pro slabé“: 4 mýty a 3 předsudky, které jí ničí pověst

16. 10. 2025 | Mediace, Ze života mediátora

Mnoho lidí má názor. A to i na něco, o čem jen letmo slyšeli a s čím nemají žádnou zkušenost. Tím „něčím“ je i mediace. Jaké mýty a předsudky se k mediaci vážou?

Příběh ze života

Minulý týden mi říkala kamarádka, že by její kolegyně chtěla mediaci, ale její okolí ji od toho odrazuje. „Říkají mi, že mediace je něco pro případy, kde nemáte dost silný právní argument. Že tím ukazuju svoji slabost a svůj strach, že bych mohla prohrát soud.“

Znovu jsem si uvědomila, kolik mýtů a předsudků se kolem mediace stále pohybuje. A jak moc tyto „názory“ škodí lidem, kteří by z mediace mohli těžit.

Pojďme si na nejčastější mýty posvítit.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Mediace v trestním řízení: Jaké zásady se musí dodržovat?

1. mýtus: „Když soud nařídí první setkání s mediátorem, už to není dobrovolné“

Tohle slýchám neustále: „Jak může být mediace dobrovolná, když mi ji soud nařídil?“

Lidé zaměňují první setkání s mediátorem, které může nařídit soud, za mediaci. Proto si myslí, že soud tím porušuje základní princip mediace – dobrovolnost. A mají obavy, že je někdo může nutit do něčeho, co nechtějí.

Jenže realita je trochu jiná.

První setkání s mediátorem není mediace. Je to informativní schůzka, kde se dozvíte, jak mediace funguje, co od ní můžete (anebo nemůžete) očekávat a jestli by pro váš případ mohla být vhodná. Po tomto setkání se rozhodnete, jestli chcete pokračovat. Znamená to, že mediace už je skutečně na dobrovolném rozhodnutí stran konfliktu.

Nikdo vás nemůže nutit k mediaci samotné. Můžete kdykoliv říct ne. Můžete odejít po prvním setkání. Můžete odejít i uprostřed mediace, pokud cítíte, že vám to nepomáhá.

„Ale proč mi to tedy nařizuje soud?“ ptají se lidé. Protože statistiky ukazují, že spousta lidí ani neví, že mediace existuje nebo jak funguje. A když se s ní jednou setkají a zjistí, o co jde, často si řeknou: „To je vlastně dobrý nápad.“

První setkání je prostě příležitost. Ne nátlak.

2. mýtus: „Mediace je měkká metoda pro ty, co se bojí konfliktu“

Slýchávám:

• „Mediace je pro lidi, kteří nemají odvahu jít k soudu nebo jsou v důkazní nouzi.“
• „Je to taková psychoterapie, kde se mluví o pocitech místo o právu.“
• „Skutečné spory se řeší u soudu, ne u kulatého stolu.“

Tahle představa je asi nejškodlivější ze všech. Protože vytváří dojem, že mediace je něco pro slabší povahy. Pro lidi, kteří se bojí konfrontace.

Ve skutečnosti je mediace často mnohem náročnější než soudní řízení. U soudu stačí přijít, nechat mluvit advokáta a čekat na rozsudek. V mediaci musíte aktivně hledat řešení, komunikovat s druhou stranou, přemýšlet o poměru zisků a ztrát.

A kdo je mediátor? Není to žádný „měkký terapeut“. Je to profesionál, který dokáže řídit složitý proces mezi stranami, zvládat emoce, navigovat právní i praktické aspekty sporu. To vyžaduje dovednosti, které se roky učí.

Nedávno jsem vedla mediaci mezi dvěma podnikateli o 15 milionů korun. Oba měli advokáty a jasné právní pozice. Nebyli to lidé, kteří „se bojí konfliktu“. Byli to pragmatici, kteří věděli, že soudní spor by trval roky a stál další miliony. A že i když jeden vyhraje, oba prohrají.

Mediace není pro slabé. Je pro chytré.

3. mýtus: „Mediace podkopává právní systém“

Někteří právníci (ne všichni, naštěstí) se domnívají, že mediace je konkurent soudního systému. Že když lidé jdou do mediace místo k soudu, podkopává se autorita práva.

Tohle je naprostý nesmysl.

Mediace je doplněk právního systému, ne jeho náhrada. Soudy jsou zahlcené případy, které by se daly vyřešit dohodou. Kdybychom všechny tyto případy poslali k soudu, systém by se zhroutil ještě víc, než už je zhroucený teď.

A hlavně: ne každý spor potřebuje soudní rozsudek. Někdy lidé potřebují praktické řešení, které respektuje jejich konkrétní situaci. Tedy i lidskou stránku konkrétního konfliktu. Takové řešení soudce nemůže nabídnout, protože je vázaný zákonem.

Příklad: Dva sousedé se hádají o hluk. Soudce může rozhodnout, že jeden musí omezit hlučnou činnost po 22. hodině. Ale nemůže nařídit, aby jeden sousedovi pomohl se stěhováním nábytku výměnou za toleranci občasné párty. To si mohou domluvit jen oni sami.

Mediace nesnižuje význam práva. Rozšiřuje možnosti jeho aplikace.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Mediace: Co to vlastně je a proč by vás to mělo zajímat?

4. mýtus: „Složité spory mediace nezvládne“

Slýchávám:

• „To je moc komplikované na mediaci.“
• „Tady jsou zapojené právní klauzule, které mediátor nemůže posoudit.“
• „Máme spor, který trvá už pět let, to se mediací nevyřeší.“

Tahle představa vychází z mylného předpokladu, že mediace je nástroj jen pro jednoduché, přímočaré případy. Ve skutečnosti právě ty složité spory z mediace nejvíc těží.

Proč? Protože složité spory mají často hodně vrstev – právní, praktické, emocionální, vztahové. Soud dokáže řešit jen tu právní vrstvu. Mediace dokáže odkrýt a vyřešit všechny.

Složitost není překážka mediace. Je důvodem pro ni.

1. předsudek: „Silnější strana v mediaci vyhraje“

Už jste také slyšeli?

„Když je jedna strana slabší – finančně, psychicky nebo znalostně, mediace jí ublíží.“

Tohle je legitimní obava. A je pravda, že špatně vedená mediace může vést k nevyváženým dohodám.

Ale to je zodpovědnost mediátora. Dobrý mediátor dokáže rozpoznat nerovnováhu sil a pracovat s ní. Může navrhnout individuální rozhovory, zapojit právníky obou stran, dát slabší straně prostor formulovat své potřeby bez tlaku.

Mediace není prostředí, kde „vyhrává silnější“. Je to strukturovaný proces, kde má každá strana rovnou příležitost být vyslyšena. A pokud mediátor vidí, že jedna strana je manipulována nebo pod tlakem, má povinnost proces přerušit.

2. předsudek: „Mediace řeší jen povrch, ne příčiny“

Lidé někdy říkají:

„Mediace je jako náplast na vředovou ránu. Zakryje problém, ale nevyřeší ho.“

Někteří si myslí, že mediace se zaměřuje jen na praktické dohody a ignoruje hlubší příčiny konfliktu. Že lidé odejdou s dohodou, ale za půl roku se budou hádat znovu.

Jaká je realita? Dobrá mediace dělá přesný opak.

Mediátor se neptá jen „jak to vyřešíme“, ale „proč to vzniklo“. Zkoumá, co je pod povrchem. Jaké potřeby nejsou naplněné. Jaké emoce hrají roli. Jaké vzorce komunikace vedou k opakovaným konfliktům.

Mediace, která řeší jen „jaký postup použijeme“, vydrží měsíc. Mediace, která pojmenuje základní potřeby a najde způsob, jak je naplnit, vydrží roky.

3. předsudek: „Mediace je něco nového a nedůvěryhodného“

Občas slýchávám tuto větu:

„Nevím, jak to funguje, tak tomu radši nevěřím.“

Nedostatek informací o mediaci je možná největší překážkou jejího rozšíření. Lidé prostě neví, co to je, jak to funguje a co můžou očekávat.

A co neznáme, tomu nedůvěřujeme.

Proto je tak důležité o mediaci mluvit. Vysvětlovat ji. Ukazovat příklady. Vyvracet mýty.

Mediace není žádná novinka. Existuje tisíce let v různých kulturách. Formalizovala se v moderní podobě v 70. letech. V některých zemích je běžnější než soudní spory.

Ale v Česku? Pořád jsme na začátku. A pořád bojujeme s představami, které nemají základ v realitě.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Intimní otázky v mediaci aneb proč se nebát ptát

Co z toho plyne

Mýty a předsudky o mediaci škodí všem. Lidem, kteří by z ní mohli těžit, ale ani o ní neuvažují. Právnímu systému, který se dusí případy, jež by mediace vyřešila rychleji. A mediátorům, kteří se snaží nabídnout kvalitní služby, ale narážejí na neznalost.

Změna začíná informovaností. Když budeme vědět, co mediace skutečně je, přestaneme věřit tomu, co není.

A možná příště, když nám advokát řekne „mediace je pro slabé“, budeme vědět, že to není pravda. A zkusíme ji stejně.

Protože mediace není náhrada za sílu. Je to jiný druh síly – síla najít řešení místo vítězství.

Chcete se dozvědět víc o tom, jak mediace skutečně funguje a proč mýty, kterým věříme, často škodí? V knize Praktická mediace najdete odpovědi založené na reálné praxi, ne na předsudcích. Protože každý spor si zaslouží být řešen způsobem, který funguje – ne způsobem, který „se má“.