Nestrannost mediátora aneb když je klient s mediátorem nespokojený

16. 7. 2025 | Mediace, Ze života mediátora

Jednou ze zásad mediátora je jeho nestrannost. Strany sporu však někdy mají problém pochopit, že mediátor zde není od toho, aby sděloval svůj názor nebo rozhodoval o tom, kdo má a nemá pravdu.

Lidé někdy mají nerealistická očekávání

Někdy se stává, že klienti na mediaci přicházejí s mylnou představou o tom, co je mediace nebo s nerealistickými očekáváními.

To se děje třeba v situacích, kdy čekají verdikt a dostávají otázky.

„Já prostě chci, aby si natřela svůj plot na červeno, protože v naší vesnici jsou všechny ploty červené, takže můj požadavek je zcela legitimní!„

„Plot jsem natírala loni, je zelený, tak jako byl vždycky. A vůbec, co mi má co říkat, jakou barvu má mít MŮJ plot?“

Tohle jsou (jen mírně pozměněné) věty z reálné mediace mezi sousedkami. A obě čekaly, že jim jako mediátorka řeknu, která z nich má pravdu. Když jsem to neudělala, jedna si myslela, že jsem slabá, a druhá, že jsem neprofesionální.

Přitom jsem udělala přesně to, co měl mediátor udělat. A právě proto nebyly klientky spokojené.

Mediátor jako rozhodčí? To je omyl

Jedna z nejčastějších mylných představ o mediaci je, že mediátor funguje jako spravedlivý soudce. Že vyslechne obě strany a pak řekne, kdo má pravdu a jak by se to mělo vyřešit.

• „Paní XY, vy máte pravdu, plot si můžete natřít podle svého.„
• „Paní YX, je samozřejmě úplně v pořádku, chtít, aby ploty ve vesnici vypadaly jednotně.“
• „Pane AB, vy jste se zachoval špatně, měl byste se omluvit.„
• „Střídavá péče po týdnu opravdu není dobrá pro děti, udělejte to po čtrnácti dnech.„

Někdy lidé tohle od mediátora čekají. A když to nedostávají, jsou často zklamaní nebo si myslí, že mediátor „neodvádí dobrou práci“.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Proč se v mediaci musíte ptát na těžké věci a jak na to

Proč mediátor „nerozhoduje“

Důvod je jednoduchý: mediátor nerozhoduje proto, že to není jeho úkol. Jeho úkolem je pomoct stranám najít řešení, které vyhovuje oběma. A to se stane pouze tehdy, když si to řešení najdou samy.

Představte si, že by mediátor v případě s plotem řekl: „Paní, červené ploty v obci jsou tradicí, takže máte právo požadovat, aby sousedka plot přebarvila.„

Co by se stalo? Druhá strana by odešla s pocitem nespravedlnosti. Stejně by ale skončila mediace, kdy by dal mediátor zapravdu druhé straně.

Mediátor nerozhoduje. A už vůbec ne na základě pozic stran. Mediátor je odpovědný za to, aby odkryl skutečné zájmy a potřeby klientů a tím jim pomohl najít řešení, které by bylo pro oba úlevné a do budoucna stabilní.

„Ale já chci vědět, kdo má pravdu!“

V mediaci ale většinou nejde o pravdu. Jde o potřeby, zájmy a možnosti dohodnout se.

Příklad ze života: dva rodiče se hádali o střídavou péči. Otec chtěl děti každý týden, matka každé dva týdny. Oba měli „rozumné“ argumenty:

• Otec: „Týden je ideální, děti si zvyknou na rytmus.„
• Matka: „Čtrnáct dní je lepší, děti se nestěhují pořád.„

Kdo má pravdu? Odborníci na toto téma se neshodnou dodnes. A mediátor to vědět nemusí.

Místo rozhodování jsme se zaměřili na to, co oba rodiče skutečně potřebovali: více času s dětmi, stabilitu pro děti a praktické fungování. Nakonec si vymysleli systém, který nevyhovoval ani jedné teorii o střídavé péči, ale fungoval pro jejich rodinu.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Mediace: Co to vlastně je a proč by vás to mělo zajímat?

Tlak na rozhodnutí je někdy obrovský

„Ale vy jste přece expert! Máte s takovými kauzami zkušenosti. Řekněte nám, jak to má být!„

Tohle slyší mediátoři neustále. A je to svůdné. Vypadat jako moudrý rozhodčí, který spravedlivě rozsoudí spor. Ukázat svou odbornost tím, že dáte lidem jasnou odpověď.

Jenže v okamžiku, kdy mediátor začne rozhodovat, přestává být mediátorem. Stává se z něj samozvaný poradce, rozhodčí nebo soudce. A mediace končí.

Kdy vypadá mediátor „neprofesionálně“

Občas se s tím setkávám. Klient odchází z mediace zklamaný a říká: „Ten mediátor nám vlastně nic neřekl. Jen se ptal a ptal. Co je to za práci?„

Nebo: „Čekal jsem, že nám řekne, jak si máme rozdělit majetek podle zákona. Místo toho nás nutil vymýšlet si řešení sami.„

V takových chvílích může mediátor vypadat nerozhodně, nekompetentně nebo jako někdo, kdo se bojí převzít odpovědnost.

Nestrannost je síla, ne slabost

Dobrý mediátor ale ví, že jeho síla je právě v tom, že nezaujímá postoj. Že nedává jeden pohled za pravdu na úkor druhého. Že vytváří prostor, kde si strany mohou bezpečně říct, co potřebují, aniž by se musely obávat odsouzení.

Představte si mediaci rozvádějících se manželů. Žena říká: „On nevěnoval čas rodině, jen seděl u počítače.„

Muž odpovídá: „Já jsem makal, abych uživil rodinu. A ona to neocenila.„

Kdyby mediátor řekl „má pravdu“ kterékoli ze stran, druhá by se okamžitě uzavřela. Místo toho se může zeptat: „Co každý z vás v tom vztahu postrádal? A jak by to mohlo vypadat do budoucna s dětmi?„

Jak vysvětlit klientům roli mediátora

Když klienti tlačí na rozhodnutí, pomáhá jim vysvětlit rozdíl:

• „Můj úkol není rozhodnout, kdo má pravdu. Můj úkol je pomoct vám najít řešení, se kterým budete oba spokojení.„
• „Pokud chcete, aby někdo rozhodl, můžete jít k soudu. Já vám můžu pomoct dohodnout se bez soudce.„
• „Nejsem tady proto, abych vás přesvědčil o něčem. Jsem tady proto, abyste se mohli slyšet navzájem.„

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak připravit klienta na mediaci: role advokáta

Kdy klienti odcházejí spokojení

Lidé odcházejí z mediace spokojení ne proto, že jim mediátor „dal za pravdu“. Odcházejí spokojení proto, že:

• Se cítili vyslyšení
• Měli kontrolu nad řešením
• Řešení dává smysl pro jejich situaci
• Nedostal ho někdo „zvenčí“, ale vytvořili si ho sami

A paradoxně – řešení, které si lidé vytvoří sami, dodržují mnohem lépe než to, které jim někdo nařídí.

Mediace není rozhodování, je to vedený rozhovor

Dobrá mediace nevypadá jako soudní řízení. Vypadá jako konstruktivní rozhovor, kde se objevují nové možnosti, o kterých strany předtím neuvažovaly.

Mediátor neklade otázky proto, že neví odpovědi. Klade je proto, aby pomohl stranám najít odpovědi, které fungují pro jejich konkrétní situaci.

Profesionalita znamená držet se role

Když mediátor podlehne tlaku a začne rozdávat rady nebo rozhodovat, může si připadat užitečnější. Ve skutečnosti ale přestává dělat svou práci.

Profesionální mediátor zůstává v roli facilitátora i tehdy, když to vypadá „slabě“ nebo když ho klienti tlačí k rozhodnutí. Protože ví, že tím stranám nejvíc pomůže.

Síla neutrálního prostoru

Největší dar, který mediátor může stranám dát, je neutrální prostor. Místo, kde se nikdo nemusí obhajovat, kde není „správná“ odpověď, kde každý může říct, co potřebuje, aniž by byl odsouzen.

V takovém prostoru se rodí řešení, která jsou udržitelná, protože je vytvořili ti, kteří je budou dodržovat.

Závěrem

Chcete se naučit, jak vysvětlit klientům roli mediátora a jak ustát tlak na rozhodování? Jak vytvořit neutrální prostor, kde se lidé cítí bezpečně? Jak rozpoznat, kdy klienti čekají verdikt, a jak je nasměrovat k vlastnímu řešení? Objednejte si knihu Praktická mediace ještě dnes a osvojte si techniky, které z vás udělají skutečně profesionálního mediátora.

Kniha obsahuje konkrétní formulace odpovědí na otázky klientů, způsoby vysvětlení role mediátora a postupy pro situace, kdy tlak na rozhodování je nejvyšší. Investujte do dovedností, které vám pomohou zůstat v roli mediátora i v těch nejtěžších chvílích.