Proč se v mediaci musíte ptát na těžké věci a jak na to

17. 6. 2025 | Mediace, Ze života mediátora

Proč je strach z konfliktů největším nepřítelem dobré mediace? Proč se přílišná korektnost nevyplácí? A s čím mají budoucí mediátoři největší problémy?

Co slýchám od budoucích mediátorů

„Vím, že o tom incidentu klienti mluvili. Ale radši jsem se na to nezeptala, aby se mi tady nepohádali.“

Tohle větu slyším od budoucích mediátorů častěji, než bych čekala. Jenže právě v téhle chvíli se rozhoduje o tom, jestli mediace bude fungovat, nebo ne. O tom, jestli to bude mediace – nebo ztráta času.

Protože mediace je prostor pro řešení problémů. A problémy se většinou schovávají právě tam, kam se bojíme sáhnout.

Přílišná korektnost zabíjí mediaci

Začínající mediátoři často věří, že jejich úkolem je udržet v místnosti příjemnou atmosféru. Že když se lidé začnou hádat, oni jako mediátoři selhali. A tak raději obcházejí všechno, co by mohlo vyvolat negativní emoce.

V praxi to ale funguje právě naopak.

Mediace má své specifické tempo a cíl. Dva lidé se snaží vyřešit konflikt, který je mezi nimi často měsíce nebo roky. A ten konflikt má svůj střed. Něco, co se stalo, co bolí, co se neřeklo nebo naopak řeklo moc.

Když se k tomu středu mediátor bojí přiblížit, celý proces se točí dokola. Na povrchu. Mluví se jen o tom, o čem už se mluvilo mockrát. Bez hloubky. Bez umožnění pochopit kontext. A lidé odcházejí s pocitem, že se nic nevyřešilo.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Připraví mě váš kurz mediace na zkoušku?

„Neptal jsem se, protože…“

Mediátoři mají spoustu důvodů, proč se nechtějí ptát na těžké věci:

• „Nechtěl jsem je rozrušit.“ Jenže oni už rozrušení jsou. Proto tu jsou. Rozrušení je jejich výchozí stav, ne něco, co by mediátor způsobil.
• „Bál jsem se, že odejdou.“ Pokud odejdou kvůli tomu, že se ptáte na podstatu jejich sporu, pravděpodobně by mediace nebyla úspěšná ani jinak.
• „Měl jsem pocit, že to do mediace nepatří.“ Ale právě tohle často bývá klíčem k řešení. Najít to, co strany skutečně trápí.
• „Nechtěl jsem zasahovat do jejich soukromí.“ Oni si vás ale najali právě proto, abyste jim pomohl jejich soukromé problémy vyřešit.

Jak se ptát na těžké věci

Není to o tom, že byste měli být brutálně přímí. Je to o tom, že se nebojíte jít tam, kde to bolí, ale děláte to bezpečně.

• Signalizujte, že jste si všimli. „Zmínili jste se o něčem, co se stalo loni v létě. Zdá se, že to bylo pro vás oba důležité.“
• Dejte jim kontrolu. „Chtěl byste o tom mluvit? Nebo je to něco, co teď necháme stranou?“
• Zjistěte kontext. „Co ta situace pro vás znamenala?“
• Nebojte se ticha. Někdy stačí jen počkat. Lidé často sami od sebe začnou mluvit o tom, co je skutečně trápí.

Když se skutečně pohádají

A co když se skutečně pohádají? Co když se začnou obviňovat, křičet, nebo dokonce vstávat od stolu?

To je moment, kdy mediátor ukáže, co umí. Ne tím, že se to snažil předejít, ale tím, jak na to zareaguje.

Protože hádka v mediaci není katastrofa. Je to informace. Ukazuje, co lidi skutečně trápí, kde jsou jejich hranice, co jim na věci nejvíc záleží.

Dobrý mediátor dokáže takovou situaci využít. Dokáže z ní vytáhnout to podstatné a pak pomoci stranám se k tomu postavit konstruktivně.

Mediátor má jinou roli, než si laici myslí

Často vidím, že mediátoři zapomínají na svou hlavní roli. Jejich úkolem není, aby se všichni cítili příjemně. Jejich úkolem je, aby se všichni cítili bezpečně a vyslyšeně. Pochopeně (ale pochopení neznamená souhlas). A to je velký rozdíl.

Bezpečí v mediaci neznamená, že se nebudeme dotýkat těžkých témat. Znamená to, že se jich budeme dotýkat tak, aby to mělo smysl. Aby to vedlo někam dál.

Někdy je třeba projít nepříjemnými emocemi, aby se člověk dostal na druhou stranu. A mediátor, který se bojí konfliktů, je jako chirurg, který se bojí krve.

Co když se přece jen bojíte

Pokud je vám trapné se ptát na těžké, velmi soukromé a/nebo konfliktní věci, je to normální. Takhle funguje standardní společenská komunikace. Člověk se obvykle neptá na potkání lidí, jak vysokou mají hypotéku nebo kolik jim bývalý manžel platí alimenty. Ale v mediaci se bez těchto otázek nepohnete.

Možná se bojíte, že nezvládnete situaci, která vznikne. Možná máte strach z intenzivních emocí. Možná si nejste jistí, kam až můžete zajít.

To všechno se dá naučit. Mediace je dovednost, a jako každá dovednost se dá trénovat.

Těžké otázky jsou klíčem

Nejlepší mediace, které jsem zažila, měly jednu společnou věc: mediátor se nebál zeptat na to, na co se nikdo jiný zeptat nechtěl.

„Co pro vás znamenalo porušení té dohody?“ „Jak jste se domlouvali na tom, co kdo bude platit?“ „Jak vysoký je ten dluh, o kterém jste mluvil?“ „Mluvíte o tom, že důvodem rozkolu byl alkohol – můžete mi k tomu říct něco víc?“

Tohle jsou otázky, které otevírají dveře. Které ukazují cestu k řešení. Které dávají lidem možnost říct si konečně to, co potřebují říct.

A ano, někdy po takové otázce nastane ticho. Někdy se někdo rozbrečí. Někdy se skutečně pohádají (nebo se o to snaží – do chvíle, než mediátor zasáhne).

Ale to je cena za to, že se dostanete k podstatě věci. A bez podstaty není řešení.

Mediace s odvahou přináší trvalé výsledky

Na rozdíl od jiných forem řešení konfliktů, jako je právní spor nebo rodinná terapie, mediace nabízí jedinečnou příležitost řešit problémy rychle a efektivně. Ale jen tehdy, když se mediátor nebojí jít k podstatě věci.

Právník bude řešit vaše problémy podle zákona. Terapeut postupuje opatrně a dlouhodobě. Mediátor má možnost udělat to, co ostatní nedělají, zeptat se přímo na to, co potřebujete vyřešit. Bez průtahů, bez obcházení, ale s respektem a bezpečím.

Efektivní mediace se liší od neúspěšné právě tím, že se zaměřuje na emoce a skutečné příčiny konfliktu, ne jen na jeho projevy. A to vyžaduje komunikační dovednosti, které se nedají naučit ze dne na den.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Intimní otázky v mediaci aneb proč se nebát ptát

Odvaha se vyplatí

Mediace není bezpečná práce. Jdete do cizích životů, do cizích bolestí, do cizích konfliktů. A pokud chcete být skutečně užiteční, musíte se odvážit jít tam, kde to bolí.

Protože právě tam je ukrytý klíč k řešení.

Závěrem

Chcete se naučit, jak se ptát na těžké otázky tak, aby to vedlo k řešení? Jak pracovat s emocemi v mediaci? Jak rozpoznat, kdy jít hlouběji a kdy počkat? Objednejte si knihu Praktická mediace ještě dnes a osvojte si techniky, které fungují i v těch nejsložitějších situacích.

Kniha obsahuje desítky reálných případů, konkrétní formulace otázek a postupy pro zvládání konfliktních situací. Mediace není jen o tom, co říkáte, je především o tom, na co se odvážíte zeptat. Investujte do dovedností, které vám pomohou vyřešit i zdánlivě neřešitelné spory. Klikněte sem a posuňte svou mediaci na další úroveň!