NYNÍ v prodeji nová kniha Praktická mediace » zjistěte více
Kurzy mediace od profesionální mediátorky
Dnes pro vás mám krátký příběh o tom, jak se někdy dva lidé mohou pohybovat v naprosto odlišných alternativních realitách. A podíváme se také na to, co s tím má společného právě mediace.
U polohovacího vozíku staré paní seděli každý z jedné strany její manžel a její syn.
„Máma se zlepšuje, už pije sama, mám z toho radost,“ pronesl starý pán tiše k synovi a svíral přitom prsty své ženy, aby neupustila hrníček, který jí do ruky vložil.
„Tati, máma má těžkou demenci,“ protočil syn zoufale oči. „Vidíš sám, že už nemluví, nereaguje. Mozkové buňky odumírají a nové nevzniknou. Tak to prostě je. Oba víme, že čekáme na smrt.“
„Jak tohle můžeš říct? Zrovna ty, který má knihovnu plnou knih o spontánním zázračném uzdravení? Když se s ní bude cvičit, tak může začít do pár měsíců chodit aspoň po domě. Podívej se, že pije sama! A když jsem se jí ptal, řekla, že má chuť na kávu!“
„Tati, nepije, podívej se. Vždyť jí ten hrnek držíš v puse ty! A že občas vyhrkne „jo“, když se zrovna na něco ptáš, to taky není žádný projev vědomí. Čím dřív se s tím smíříš, tím líp pro tebe. Jak můžeš tohle nevidět? Ty, který jsi chodící symbol vědeckého materialismu?! Mámu, respektive její tělo, drží při životě chemie. Ale máma už není!“
„Odejdi,“ požádal tiše syna starý pán. „Tímhle mámě vůbec nepomáháš.“
Syn se zvedl. „Ty jí nepomáháš. Psa bys nechal utratit. A mámu touhle svojí umíněností nenecháš v klidu odejít.“ Synovo zoufalství bylo hmatatelné stejně, jako zoufalství starého pána.
Právě jsem byla svědkem existence alternativních realit.
Syn měl přeci v ruce „důkaz“: lékařskou zprávu s diagnózou „těžká demence“. Je to nemoc, při které skutečně mozkové buňky odumírají.
Manžel měl přeci na očích „důkaz“: jeho žena se sama napila a odpověděla mu na několik otázek. Navíc i západní medicína už má zdokumentovanou řadu případů spontánního vyléčení.
Když se řekne „alternativní realita“, lidé si často představí něco ezoterického. Bloudění duší vesmírem a komunikaci s vesmírnými bytostmi. Alternativní reality ale mohou být daleko přízemnější.
Přesto, že se oba muži nacházeli v tomtéž „reálném“ světě, pohybovali se v naprosto odlišných realitách. Nebylo by možné přesvědčit syna, že se maminka stane zase tou, kterou znal – chodící, komunikující. A to přesto, že se zázraky stávají. Nebylo by možné přesvědčit starého pána o tom, že se jeho žena nachází na hranici mezi životem a smrtí, ale že krok do života už neudělá.
ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Proč mediátor v mediaci nehledá vinu
A také o subjektivních pravdách. Každý z klientů přichází se svým viděním světa a svého sporu. Nemá pravdu o nic víc a o nic méně než ten druhý.
Úkolem mediátora není hledat pravdu. (Svoji) pravdu mají obvykle oba klienti. Úkolem mediátora není ani přesvědčovat jednoho nebo druhého o tom, že se mýlí, nebo rozhodovat o tom, čí vidění světa (a mediovaného sporu) je „správné“.
Úkolem mediátora je umožnit klientům slyšet a pochopit, jak spor vnímá ten druhý a pomoci jim hledat takové řešení (ve výše zmíněném příkladu řešení otázky Co dál s maminkou?) tak, aby to pro oba byla reálné a úlevné.
Neřešit, neradit a nerozhodovat o pravdě, je někdy tím nejtěžším, s čím se mediátor při své práci potýká.
ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Co můžete očekávat od mediace
Chcete proniknout do profese mediátora? Vyberte si kurz mediace se srozumitelným výkladem, který vás na vykonávání této práce připraví.
© JUDr. Radka Medková | všechna práva vyhrazena
ochrana osobních údajů | cookies |obchodní podmínky
Vytvořil MD webdesign - tvoříme obchodně úspěšné weby