Mohou klienti na mediaci lhát?

20. 9. 2024 | Kurzy mediace, Mediace

Máte obavy z toho, že druhá strana bude na mediaci lhát a celý proces tedy bude k ničemu? Zjistěte, jaké techniky se využívají, aby se lhaní a manipulaci zabránilo. 

Může se na mediaci lhát?

„Mediaci? Ne, děkuji. To pro mě nemá cenu,“ ozval se hlas na druhém konci telefonu. Byl to potenciální klient, kterému jsem tlumočila nabídku mediace, kterou poptávala druhá strana sporu. „On před vámi bude jen hrát divadlo. Je to charismatický člověk, který umí mluvit, bude věci překrucovat a bude se vám snažit zalíbit.„

Tento telefonát, který trval téměř čtvrt hodiny, nebyl ničím neobvyklým. Jako mediátorka se často setkávám s podobnými obavami a nepochopením toho, co mediace skutečně je a jak funguje. Lidé si pod pojmem mediace obvykle představují jen další arénu pro konflikt, kde vyhraje ten, kdo umí lépe manipulovat nebo přesvědčovat, případně kdo umí mluvit hlasitěji.

Ale opak je pravdou. Mediace je ve skutečnosti prostor pro dialog, porozumění a hledání společných řešení.

Pojďme se tedy podívat blíže na to, co mediace opravdu znamená, jak funguje a proč může být efektivním nástrojem pro řešení sporů v našem stále složitějším světě.

Mediace je víc než jen kompromis

Mediace je proces, při kterém nezávislá třetí strana – mediátor – pomáhá stranám v konfliktu komunikovat efektivněji a najít řešení, které vyhovuje všem zúčastněným. Není v ní vítěz nebo poražený. Buď klienti k oboustranně přijatelné dohodě dojdou, nebo ne. Není to ani o tom, kdo má pravdu a kdo se mýlí. Mediace je o hledání cesty vpřed, která respektuje potřeby a zájmy všech stran.

Mnozí si mediaci představují jako proces, kde se strany musí vzdát části svých požadavků a dojít ke kompromisu. Ale skutečná mediace jde mnohem dál. Jejím cílem je najít řešení, které může být dokonce lepší než původní požadavky kterékoli ze stran. Jak je to možné? Tím, že mediace otevírá prostor pro kreativní myšlení a hlubší porozumění situaci.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Umění říct NE: proč je to pro mnoho lidí tak obtížné?

Mediátor je průvodce, ne soudce

Jednou z nejčastějších obav, kterou lidé ohledně mediace mají, je strach z toho, že mediátor bude stranit tomu druhému nebo že se nechá ovlivnit charismatickou osobností jednoho z účastníků. Tento strach pramení z nepochopení role mediátora.

Mediátor není soudce. Není to arbitr. Není to ani terapeut, i když mediace může mít terapeutické účinky. Mediátor je spíše průvodcem procesem komunikace a řešení problémů. Jeho úkolem není rozhodnout, kdo má pravdu, ale vytvořit prostor, kde mohou obě strany bezpečně vyjádřit své pocity, potřeby a zájmy. A klidně mohou odejít i bez dohody.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Mediační dohoda – odcházejí klienti vždy s radostí a úlevou?

Klíčové aspekty role mediátora

Pro roli mediátora jsou charakteristické následující aspekty.

Facilitace komunikace

Mediátor pomáhá stranám efektivně komunikovat. To znamená, že podporuje jasné vyjadřování, aktivní naslouchání a vzájemné porozumění. Často to zahrnuje „překládání“ emočně nabitých výroků do neutrálnějšího jazyka, který druhá strana může lépe přijmout.

Strukturování procesu

Mediátor vede proces tak, aby byl konstruktivní a směřoval k řešení. To může zahrnovat stanovení základních pravidel pro diskusi, rozdělení problému na menší, zvládnutelné části, a udržování fokusu na hledání řešení místo vzájemného obviňování.

Objasňování

Mediátor pomáhá stranám pojmenovat a uvědomit si jádro problému. Často klade otázky, které vedou k hlubšímu pochopení situace. Tyto otázky mohou být někdy nepohodlné, ale jsou nezbytné pro odhalení skutečných zájmů a potřeb, které leží pod povrchem konfliktu.

Neutralita

Mediátor zůstává neutrální. To neznamená, že je pasivní nebo lhostejný. Naopak, mediátor aktivně pracuje na tom, aby obě strany měly stejnou příležitost vyjádřit se a být vyslyšeny. Neutralita také znamená, že mediátor nemá zájem na konkrétním výsledku mediace – jeho cílem je pomoci stranám najít řešení, které jim vyhovuje, ať už je jakékoliv.

Podpora kreativního myšlení

Mediátor podporuje strany v hledání nových, kreativních řešení jejich sporu. To může zahrnovat techniky brainstormingu, změnu perspektivy nebo zkoumání hypotetických scénářů.

Je důležité zdůraznit, že i kdyby mediátor osobně sympatizoval s jednou stranou nebo její verzí příběhu, jeho role mu nedovoluje, aby to ovlivnilo proces mediace. Mediátoři jsou školeni v technikách, které jim pomáhají zůstat neutrální a zaměřeni na proces, nikoli na obsah sporu.

Práva a možnosti stran v mediaci

Další častou obavou je, že účastníci mediace budou nějak znevýhodněni nebo donuceni k dohodě, kterou nechtějí. Ale opak je pravdou – mediace je proces, který dává účastníkům více kontroly nad řešením jejich sporu než téměř jakýkoli jiný způsob řešení konfliktů.

Dobrovolnost

Klíčovým principem mediace je dobrovolnost. To znamená, že každý účastník má právo kdykoli mediaci ukončit, a to bez udání důvodu. Pokud se klient na mediaci cítí nepříjemně, pokud vnímá, že druhá strana není upřímná a překrucuje fakta, nebo pokud z jakéhokoli jiného důvodu nechce v mediaci pokračovat, může jednoduše říct „ne“ a odejít.

Právo na vyjádření

Každá strana má právo vyjádřit svůj pohled na věc, své potřeby a zájmy. Mediátor dbá na to, aby obě strany dostaly potřebný prostor a aby nikdo nebyl umlčován nebo přehlížen.

Právo na podílení se na tvorbě výsledku

Strany samy rozhodují o výsledku mediace. Mediátor jim nevnucuje žádné řešení. Jeho role je pomoci stranám prozkoumat různé možnosti, ale konečné rozhodnutí je vždy na účastnících. Pokud by se stalo, že jeden z klientů nemluví pravdu a tlačí na to, aby byl výsledek pouze podle jeho představ, má druhý účastník mediace možnost jednak toto řešení odmítnout, jednak ukončit mediaci.

Když se pravda komplikuje: Lži a manipulace v mediaci

„Ale co když druhá strana lže?“ Toto je otázka, kterou slýchám často. Je to pochopitelná obava. Koneckonců, jak může být mediace úspěšná, pokud jedna strana není upřímná?

Je důležité si uvědomit, že „pravda“ v konfliktech často není černobílá. Každá strana má svou verzi příběhu, svou „pravdu“, která je ovlivněna jejich zkušenostmi, perspektivou a emocemi. Co se jedné straně může zdát jako zřejmá lež, může být pro druhou stranu upřímným přesvědčením.

Nicméně, i v případech, kdy jedna strana vědomě manipuluje nebo lže, má mediace několik mechanismů, které s tím pomáhají:

Přímá komunikace

V mediaci jsou obě strany přítomny současně (s výjimkou oddělených jednání, která mají svá vlastní pravidla). To znamená, že každá strana slyší, co říká ta druhá, a má možnost okamžitě reagovat. Pokud někdo říká něco, co druhá strana považuje za nepravdivé, může to okamžitě zpochybnit.

ČTĚTE TAKÉ ČLÁNEK: Jak probíhá oddělené jednání v mediaci

Kladení otázek

Mediátor může klást otázky, které pomáhají objasnit situaci. Tyto otázky mohou odhalit nesrovnalosti nebo vést k hlubšímu prozkoumání tvrzení obou stran.

Zaměření na zájmy, ne na pozice

Mediace se soustředí na zájmy a potřeby stran, spíše než na jejich pozice nebo tvrzení. I když někdo může lhát o konkrétních faktech, jejich základní potřeby a zájmy jsou obvykle pravdivé. Zaměřením se na tyto základní zájmy můžeme často najít řešení, i když existují neshody ohledně faktů.

Možnost ukončení

Pokud jedna strana vnímá, že druhá strana soustavně lže a není možné dosáhnout férové dohody, může mediaci kdykoliv ukončit.

Výsledná dohoda

Dohoda dosažená v mediaci je závazná pouze tehdy, pokud s ní obě strany souhlasí a takovou dohodu podepíší. Nikdo nemůže být nucen přijmout dohodu založenou na lži nebo manipulaci nebo dohodu, s kterou nesouhlasí. Pokud se na mediaci nedojde k dohodě, není závazný žádný návrh, který v rámci jednání a vyjednávání padl.

Je také důležité poznamenat, že mediace není izolovaný proces. Pokud mediace selže, strany mají stále možnost řešit svůj spor jinými způsoby, včetně soudního řízení. Mediace tedy nepředstavuje riziko, ale spíše dodatečnou příležitost vyřešit spor mimosoudně.

Zjistěte o mediaci více

Chcete se o mediaci dozvědět více a proniknout do jednotlivých technik do hloubky? Vyberte si z nabídky kurzů se srozumitelným výkladem.